V dnešním článku se podíváme na gramatiku, bez které se neobejde žádný začátečník. Se členy se pracuje hned od zahájení studia. Paradoxem je, že i většina pokročilých studentů nemá v této gramatice „tak úplně jasno“ a často v ní chybuje …
V dnešním článku se podíváme na rozdíl mezi tvary „have“ a „have got“, v základním významu „mít, vlastnit“. Ačkoli se jedná o poměrně srozumitelnou látku, mnoho studentů v ní zbytečně chybuje, proto nebude od věci, udělat si v tom jasno jednou pro vždy …
Dnešní příspěvek přímo naváže na znalosti získané z článku o „(ne)počitatelnosti podst. jmen“. Pokud již víme, jak poznat, zda-li se jedná o podst. jm. počitatelné či nepočitatelné, nebudeme mít problém s vybráním správných kvantifikátorů pro vyjádření množství.
Námětem dnešního článku bude problematika mnohdy obávaná, a to „počitatelnost“ a „nepočitatelnost“ podstatných jmen. Přitom právě od základní povahy podst. jména se poté odvíjí správné použití dalších gramatických principů (a / some; much / many; little / few; is /are; this / these apod.).
V minulém gramatickém článku jsme si vysvětlili, jak se tvoří kladná věta v přítomném čase prostém s plnovýznamovými slovesy a co to plnovýznamová slovesa vlastně jsou. Dnes se podíváme na zápor a otázku, a proto se dozvíme i o existenci nové skupiny sloves – sloves pomocných …
Dnes se prvně podíváme na práci s „(plno)významovými“ slovesy. Pro studenty začátečníky je naprosto zásadní dokázat rozlišit mezi slovesem „to BE“ (kterému jsme se věnovali v předchozích článcích) a těmi „(plno)významovými“. Plnovýznamová slovesa si dnes představíme v té asi nejjednodušší gramatické struktuře …
Dnešní článek dále rozvíjí problematiku vazby there is/are. Podíváme se na její podobu v minulosti, budoucnosti, probereme i zápor a otázku a v poslední části se na ni podíváme čistě z gramatického úhlu pohledu.
Vazba „there is/are“ dělá českým studentům obvykle více problémů, než by bylo nutné. Zásadní problém je v tom, že v češtině nic podobného nemáme, a proto se o nic nám známého nemůžeme opřít a musíme zkusit pochopit – a především si dostatečným opakováním zažít – „uvažování v angličtině“.
Pokud bychom na problematiku přízvuku nahlíželi z naší vlastní perspektivy, asi bychom jí nevěnovali příliš pozornosti. V češtině je přízvuk snad pokaždé na začátku slova či slovního spojení. V angličtině je to ale mnohdy úplně jinak a špatná technika výslovnosti může zcela znesrozumitelnit vyslovené slovo.
První článek o správné výslovnosti již máme za sebou (zde), dnes nás čeká jeho pokračování. Zaměříme se především na rozdíl mezi „v“ a „w“, anglické „r“, přídech pro „p, t, k“ a význam dvojtečky ve fonetickém přepisu.
© Angličtina s Pepou. Say something clever here. Or not. You decide.